bright side
mladá, krásná, blonďatá, vzdorující světu a hlavně sobě -Jednička
bright side
mladá, krásná, blonďatá, vzdorující světu a hlavně sobě

Maroko II. 22.8.2014

Mořský vzduch mi tady zase strašně čistí myšlenky.

Na arabských státech je skvělý, že mě milují.
Respektive, milují blondýnky s modrýma oči a krásným úsměvem? Vždycky, když jsem tady, tak se mi sebevědomí zhoupe o 150. Pak si o sobě nemám myslet, že jsem skvělá.
Nejskvělejší je, že se to tady pořád drží na hranici. Loni v Turecku mě tahali po práci na vína a procházky po pláži a vnucovali mi facebooky a sračky, tady jsem jediná, která večer pije Martini ze skleničky tomu určený a barman je smutný, když mě obsloužil jiný.
Dneska mě teda plavčík slušně ponořil. Srandičky.

Večer jedeme do Saidi, turistická zóna, trhy, kultura.
Je to pět kilometrů od hotelu a pojedeme pravěpodobně klasickým autobusem místo taxiku.
Zrcadlkovka je už připravená v kabelce.

Věc se kterou jsem tady fakt spokojená, když nepočítám Martini, je jídlo.
Za x let, kdy jsem jedla vždycky hranolky a čivabčiči nebo špagety se mi změnili chuťové buňky a poslední dva roky si hotelová jídla užívám.
Ryba, mořské plody, zelenina, brambory či rýže, místo dortíku na závěr zelený meloun nebo fíky.
Mají tu výborné fíky.
Ve čtvrtek máme rezervaci v japonské restauraci, so I pray for sushi.

Věc, kterou tady postrádám je angličtina.
Většina personálu umí akorát francouzky, popŕípadě španělsky, angličtina nic.
Takže zatím jediná věta, kterou používám je “one bianco martini please”, popřípadě prázdné společenské fráze o náladě.
V momentě, kdy zkusím něco víc, i o té náladě, “sorry I don’t understand, do you speak french?”
A pláž. Pláž tu je taky taková, zvlášt í.
Je dál od hotelu, není tam bar, no, byla jsem tam dvakrát, ale co, stejně jsem bazénový typ.

nedotknuta:

Tak

Maroko I. 21.8.2014

Zrovna jsme přistáli.
Let byl krátký, klidný, občas nudný, ale…
K jídlu, které jsem nesnědla, jsem si dala bílé vínko, nic moc, v plastovém kelímku. Máma mi řekla, že to piju na bezďáka, říkám, jako ve škole. Táta pronesl něco jako, že notor si prostě musí dát.
Potom jsem měla vidinu, že si vytáhnu iPad a napíšu si pár řádků, tak, jako to dělám vždycky. Řádky o kráse létání, sexu na miniaturních kabinkách a porejpání v mojí hlavě.
Bohužel.
Máma viděla iPad a zabavila ho, že se chce podívat na film, ať se koukám s ní. Chápete, že mámě se nelíbí Alice in Wonderland od Tima Burtona?
Po nějaké době jsem se už dívat nechtěla, tak jsem nenápadně vytáhla Zodac a dala si dva, že si hlavu vyprázdním do svého Moleskinku a potom usnu na chvíli.
Píšu a přijde táta, že co si píšu. Moleskine jsem schovala a šli jsme na panáka nějaké whisky.
Před přistáním jsem si sedla k M. a D. a nechala si nalét Martini. Taky v kelímku, na klasika.

Teď už jsem na zemi, v Maroku, pere na mě horký noční vzduch a sedím v autobuse na hotel.
Konečně mám v uších hudbu.
Přemýšlím jestli mu napíšu, že jsem doletěla. Jestli ho to vůbec zajímá.
Napsala jsem A. a O. a to je asi základ. Kdo vlastně ví, že jsem pryč. Kdo, když to nikomu necpu, když nemám status cesta do Maroko cítí se natěšeně.
Ano, samozřejmě, že jsem natěsěná, když mám 24/7 k dispozici bary. Jediný, z čeho natěšená nejsem jsou cigarety, kterých mám přesně jednu, ale to se vyrovná, nepotřebuju to.
Jde tam o ten skvělý pocit, když ji podpaluju. Ten moment, když zapadá slunce a vzhůru stoupá dým.

I saw you again it felt like we had never met
Like a sunset in your eyes and never wanted to raise

spal

Možná je čas přestat se srandičkama a začít se zase s někým vídat.
Jen tak, ležérně. A pak do toho třeba spadnout a spálit se.
 Ježiš, jak moc chci něco spalujícího. Pálit se při každém doteku z omylu.

 Dneska mi přes sluchátka proběhl Sunset od The XX.
 A přes mě proběhlo moc emocí.
 Ani nevím, kde se vzaly. Prostě jsem poslouchala a najednou to cítila a kolem mně byli lidi v autobuse a bylo to divný.
 Najednou fráze dávaly smysl.
 A dávalo toho smysl víc.
 A tohle zní strašně hloupě celý, ale já to musím někam napsat, když…prostě když.

Nejhorší je, že já tu lásku někde cítím. Vidím svojí lásku, tím nemyslím někoho, myslím tu věc, jakoby auru? A prostě můj cynismus jí nepustí ven. Nepodvolí se tomu tak lehce.
 Cítím spoustu věcí. Nejvíc jsem byla z věcí, co můžu cítit byla vyděšená v dubnu. Lámalo mě to.
 A pak to dám pod masku a dělám, že se nic z toho nestalo, nechci, aby byla vidět moje slabost, kterou vůči někomu mám.
 A ignoruju tolik věcí, přitom mi stačí, abych řekla jediný slovo a zničila bych. Přesně mířená rána. Vím, že je to naschvál a přesto to ignoruju.
 tohle je fakt strašně teplý, terezo, co píšeš

 Jsem zase dneska měla jeden z těch divných snů, co mívám. Ale po změnu dával docela smysl, lol.
 Byla jsem v nějakým obrovským baráku, kde jsem měla spát prostě a nevim proč, ale během noci jsem měla žízeň? Nebo jsem něco slyšela? Tak jsem sešla schodiště a mířila do kuchyně.
 Když jsem scházela poslední schody, tak jsem viděla, jak někdo na židli sedí. Respektive, viděla jsem jeho camo Janoski.
 Tak jsem šla, říkám si jakoby dobrý, že jsem ho dlouho neviděla.
 Vedle něj seděla jeho nová holka. Spala jsem u ní doma.
 Najednou se mi v ruce objevila prázdná flaška od 42, zahlásila jsem nějaký jízlivý poznámky jejim směrem, flašku doplnila a utekla nahoru, zpátky do patra.
 Běžel za mnou, že co mi je, ať toho nechám.
 Začala jsem na ní nadávat nebo tak něco.
 ”To nemluvíš moc hezky o holce, co si mám brát.”
 V tenhle moment to začalo být tak nesnesitelný, že jsem celý sen změnila a měl si jí brát kvůli penězům, že jsou takhle domluvený.
 On si jí vezme a to mu zajistí nějaký natáčecí kontrakt nebo tak něco.
 Potom jsem se vzbudila.

 Nevim, jestli byl divnější sen, nebo že jsem se probudila s brekem?

 A proč se mi tohle sakra zdá, nestojim o takovéhle sny, nestojim o nic z toho.
 O nic.

hej, organizuje to tady kurva někdo?

Tereza jela na vodu

Nečekal jsem, že bys jela a už vůbec ne, že mi budeš balit brko.

Litry piva, litry rumu, litry zelený, 24/7.

"Holky, běžte napřed, koupíme flašku a dojdem vás" šly jsme napřed, ztratily se, zapadly do prvního baru, daly si drink a pak se vydaly znova najít cestu z Českého Krumlova. 
 Když já si nepamatuju cesty, když nás někdo vede a já radši s T. dopíjim zbytek flašky zelený.
 Zkoušely jsme stopnout nějaký taxiky. Nic. Pak jsme zkoušely stopovat policajty. Taky prej nic. “Dominiko, tak tu rozházej ty popelnice a budeme prostě čekat.”
 Nakonec jsme potkaly nějaký vodáky, co bydleli ve stejném kempu.

že budu vlhká, s tím jsem počítala, ale že i udělaná?

Udělali jsme se dvakrát, poprvý to bylo při soulodění, kdy nás suveréně poslali ostatní na šutr a odpíchli se od nás. Uplavalo mi pádlo. Pádlo se našlo thx.
 Po druhý za to mohl O., mě jakoby učil kormidlovat nebo co a prostě se přehnul přes bok a šli jsme. Uplavalo mi pár věcí.

Každé ráno jsem vylézela ze stanu, byla jsem ráda, že jsem se zvedla jakoby, že jsem se dokázala přesunout ke kiosku pro kolu.
 To bylo jediný, kdy jsem měla nealko. Když jsem si ráno opravovala žaludek kolou, popřípadě si chtěla dát kafe.
 Kafe ráno 1. z automatu, nevěřim moc tomu, že to bylo kafe, ale dalo se.
 Kafe ráno 2. “terezo, nedávej si ho, je hnusný” tak jsem si dala horkou griotku no
 Kafe ráno 3. konečně dobrý nescafečko, co připravil kávovar, díky, kafe jedině v kempu Nové Spolí.

S T. jsme si koupily tři stírací losy. Na něm jsme vyhrály dvacku, tak jsme si koupily ještě jeden.
 Už jsme nevyhrály,

prober se z tý diskotéky

doufám, že se tam potkáme, abych ti řekla slova, která nikdy neuslyšíš

Moment, kdy mi dojdou slova. Nebo ne, že by došla, ale mám tolik neurovnaných myšlenek, že nejsem schopná o tom mluvit, psát, a než se to urovná, tak…

tož

 Jedu z Moravy. Jaký to úžásný kraj plný vína a slivovice, ale vína jsem se tu ani nedotkla, víno prostě nebylo.
 To však neplatí o slivovici.
 Pokaždý, když se máme takhle vidět s moravou, tak si říkám, že prostě ta slivovice ne, budu pít cokoliv, ale slivovice prostě ne. Co se dá dělat ale, přece neurazim.
 Nevim, jaký moment byl z celýho víkendu nejskvělejší. Asi bych korunovala dopolední ležení v bazénku s pivkem. Voda ledová jak svině, ale skvělý.
 Druhý nejskvělejší moment byl, když mě L. vzal na motorku. Sice jsem byla jenom spolujezdec, ale i tak to bylo skvělý. Rychlost, vzduch, adrenalin.


 Je zvláštní jak se dokážou změnit vztahy mezi lidma. Možná to jenom vnímám jinak.
 Nebyla ani noc, ani P., ani vínko.
 Nebylo ani víc, ani míň.
 A já jenom sedím v autě a říkám si, co se to kurva stalo, protože tomu kurva nerozumím.
 Tohle jsem asi prohrála.

 Ale Morava je skvělá, lidi jsou skvělý. Bazének a motorky jsou skvělý.
 Mám trochu dojezd. Hah, no, trochu.
 Mám ho prostě.
 Můj klasický crack stav.
 V podprsence zasunutý zapalovač. Dva

 Až příští rok pojedu na svůj supr 14 denní výlet vlakem, tak to naplánuju tak, abychom si tu udělali zastávku.
 Kvůli krásné přírodě samozřejmě.

roses are red
wine is also red
poems are hard
wine

prášky na zadním sedadle
omg omg omg, 100 followers na Tumblru, thx moc všem, thx, posílám srdíčka a peace

need to talk with someone, but actually, i’m ok

 Dnes jsem došla ke třem důležitým závěrům.

  1. Chybí mi D. Ale ne, jako přítel, můj kluk, partner, whatever, ale prostě jako člověk. Když s někým trávíte rok, tak prostě si na něj zvyknete, jakoby s nim nějak mentálně žijete a když odejde, tak tam zůstane prázdný místo a po nějaký době si ho prostě všimnu a začne mi to vadit, takže vymýšlím, jak ho nahradit a dopadá to špatně, lol. 
  2. Občas se chovám jako píča, ale když ono v tý situaci to občas nejde se tak nechovat. Blbý kecy mě napadají nejvíc v tu nejmíň vhodnou chvíli.
  3. V určitý moment jsem se přestala cítit výjimečně, proto se to stalo.

 Dnes taky proběhlo spousta zajímavých dialogů, který bych si možná mohla někam napsat, kdyby náhodou.
 Taky jsem dneska v práci potkala Martina "Čau Martine." "Nazdar Terez." "Takže příští víkend." "Jasný, Terez." , mezi tím pár významných pohledů. Pro upřesnění, příští týden jedeme na Moravu, přátelské slivovice, P. a ještě přátelštější vína.

 No, a jako vrchol dne, dnes jsem si koupila kokos.
 Z jednoho prostého důvodu. Přišel mi jako supr nápad ho koupi, vzít a rozbít.
 Cítila jsem se štastně, když jsem si hrdě nesla svůj kokos přes nákupní centrum.
 Aktuálně je teď kokos na mém stole, vypadá jako puzzle a kokosová voda, ač může být sebezdravější je docela hnusná.

theglasschild:

nobody can save you but
yourself
and you’re worth saving.
it’s a war not easily won
but if anything is worth winning then
this is it.

think about it.
think about saving your self.

— Charles Bukowski

sometimes

codes by
pohroro