bright side
mladá, krásná, blonďatá, vzdorující světu a hlavně sobě -Jednička
bright side
mladá, krásná, blonďatá, vzdorující světu a hlavně sobě

Polemizuju s myšlenkou, že nechám tenhle tumblr ležet, prostě konec.
Začnu psát nový.

Nová Tereza. Pure.

Může mě k tomu vést spoustu věcí.
Prostě už nejsem Tereza, co tohle psala. Žádná upgradovaná verze, nic takového.

time changes everyone

im gonna stop it

stop all these shits

keep my glass full until morning light

 

offline

Dala jsem se offline.
Offline po sociálních sítích. Žádný twitter, žádný facebook, tumblr si asi teda neodpustím.
Proč?
Chci. Jsem unavená. Unavená z lidí.
Tenhle víkend mě zase usvědčil v mých myšlenkách.

Vlastně se ani nic nestalo. Zároveň se stalo všechno.
Slova, která jsem slyšet neměla.
Slova, která jsem slyšet měla.
Nevim, kdo mi ten večer volal.

Včera jsem poprvé viděla Titanic.
Ne, že bych honikdy vidět nechtěla, vlastně jsem ho viděla, jednou, když jsem byla malá. Pamatuju si ho jenom tak matně a babička mě poslala spát, když se loď začala potápět.
Takže včera, poprvé.
Měla jsem tři fáze. 1. kdy jsem normálně ležela jako obvykle 2. kdy jsem ležela na břiše, hlavou blíž k televizi a usmívala se 3. kdy jsem seděla v tureckém sedu
Rozbrčela jsem se asi 10x.
Prostě jsem tam seděla a brečela.
Takové barbarství vůči lásce. Tak…
Tak…
Takovou lásku chci.
Velkou a spalující. Zapomenout na pud sebezáchovy a skočit.
Takovou.

Na ty 4 a půl hodiny zmizel můj láskocynismus.

už budu jenom já, sama pro sebe, jenom já, pořád

august 2014

It hurts that
you never
apologized. —4:57 p.m. (Apologies)

mám pro tebe spoustu intimních slov

Maroko II. 22.8.2014

Mořský vzduch mi tady zase strašně čistí myšlenky.

Na arabských státech je skvělý, že mě milují.
Respektive, milují blondýnky s modrýma oči a krásným úsměvem? Vždycky, když jsem tady, tak se mi sebevědomí zhoupe o 150. Pak si o sobě nemám myslet, že jsem skvělá.
Nejskvělejší je, že se to tady pořád drží na hranici. Loni v Turecku mě tahali po práci na vína a procházky po pláži a vnucovali mi facebooky a sračky, tady jsem jediná, která večer pije Martini ze skleničky tomu určený a barman je smutný, když mě obsloužil jiný.
Dneska mě teda plavčík slušně ponořil. Srandičky.

Večer jedeme do Saidi, turistická zóna, trhy, kultura.
Je to pět kilometrů od hotelu a pojedeme pravěpodobně klasickým autobusem místo taxiku.
Zrcadlkovka je už připravená v kabelce.

Věc se kterou jsem tady fakt spokojená, když nepočítám Martini, je jídlo.
Za x let, kdy jsem jedla vždycky hranolky a čivabčiči nebo špagety se mi změnili chuťové buňky a poslední dva roky si hotelová jídla užívám.
Ryba, mořské plody, zelenina, brambory či rýže, místo dortíku na závěr zelený meloun nebo fíky.
Mají tu výborné fíky.
Ve čtvrtek máme rezervaci v japonské restauraci, so I pray for sushi.

Věc, kterou tady postrádám je angličtina.
Většina personálu umí akorát francouzky, popŕípadě španělsky, angličtina nic.
Takže zatím jediná věta, kterou používám je “one bianco martini please”, popřípadě prázdné společenské fráze o náladě.
V momentě, kdy zkusím něco víc, i o té náladě, “sorry I don’t understand, do you speak french?”
A pláž. Pláž tu je taky taková, zvlášt í.
Je dál od hotelu, není tam bar, no, byla jsem tam dvakrát, ale co, stejně jsem bazénový typ.

nedotknuta:

Tak

Maroko I. 21.8.2014

Zrovna jsme přistáli.
Let byl krátký, klidný, občas nudný, ale…
K jídlu, které jsem nesnědla, jsem si dala bílé vínko, nic moc, v plastovém kelímku. Máma mi řekla, že to piju na bezďáka, říkám, jako ve škole. Táta pronesl něco jako, že notor si prostě musí dát.
Potom jsem měla vidinu, že si vytáhnu iPad a napíšu si pár řádků, tak, jako to dělám vždycky. Řádky o kráse létání, sexu na miniaturních kabinkách a porejpání v mojí hlavě.
Bohužel.
Máma viděla iPad a zabavila ho, že se chce podívat na film, ať se koukám s ní. Chápete, že mámě se nelíbí Alice in Wonderland od Tima Burtona?
Po nějaké době jsem se už dívat nechtěla, tak jsem nenápadně vytáhla Zodac a dala si dva, že si hlavu vyprázdním do svého Moleskinku a potom usnu na chvíli.
Píšu a přijde táta, že co si píšu. Moleskine jsem schovala a šli jsme na panáka nějaké whisky.
Před přistáním jsem si sedla k M. a D. a nechala si nalét Martini. Taky v kelímku, na klasika.

Teď už jsem na zemi, v Maroku, pere na mě horký noční vzduch a sedím v autobuse na hotel.
Konečně mám v uších hudbu.
Přemýšlím jestli mu napíšu, že jsem doletěla. Jestli ho to vůbec zajímá.
Napsala jsem A. a O. a to je asi základ. Kdo vlastně ví, že jsem pryč. Kdo, když to nikomu necpu, když nemám status cesta do Maroko cítí se natěšeně.
Ano, samozřejmě, že jsem natěsěná, když mám 24/7 k dispozici bary. Jediný, z čeho natěšená nejsem jsou cigarety, kterých mám přesně jednu, ale to se vyrovná, nepotřebuju to.
Jde tam o ten skvělý pocit, když ji podpaluju. Ten moment, když zapadá slunce a vzhůru stoupá dým.

I saw you again it felt like we had never met
Like a sunset in your eyes and never wanted to raise

spal

Možná je čas přestat se srandičkama a začít se zase s někým vídat.
Jen tak, ležérně. A pak do toho třeba spadnout a spálit se.
 Ježiš, jak moc chci něco spalujícího. Pálit se při každém doteku z omylu.

 Dneska mi přes sluchátka proběhl Sunset od The XX.
 A přes mě proběhlo moc emocí.
 Ani nevím, kde se vzaly. Prostě jsem poslouchala a najednou to cítila a kolem mně byli lidi v autobuse a bylo to divný.
 Najednou fráze dávaly smysl.
 A dávalo toho smysl víc.
 A tohle zní strašně hloupě celý, ale já to musím někam napsat, když…prostě když.

Nejhorší je, že já tu lásku někde cítím. Vidím svojí lásku, tím nemyslím někoho, myslím tu věc, jakoby auru? A prostě můj cynismus jí nepustí ven. Nepodvolí se tomu tak lehce.
 Cítím spoustu věcí. Nejvíc jsem byla z věcí, co můžu cítit byla vyděšená v dubnu. Lámalo mě to.
 A pak to dám pod masku a dělám, že se nic z toho nestalo, nechci, aby byla vidět moje slabost, kterou vůči někomu mám.
 A ignoruju tolik věcí, přitom mi stačí, abych řekla jediný slovo a zničila bych. Přesně mířená rána. Vím, že je to naschvál a přesto to ignoruju.
 tohle je fakt strašně teplý, terezo, co píšeš

 Jsem zase dneska měla jeden z těch divných snů, co mívám. Ale po změnu dával docela smysl, lol.
 Byla jsem v nějakým obrovským baráku, kde jsem měla spát prostě a nevim proč, ale během noci jsem měla žízeň? Nebo jsem něco slyšela? Tak jsem sešla schodiště a mířila do kuchyně.
 Když jsem scházela poslední schody, tak jsem viděla, jak někdo na židli sedí. Respektive, viděla jsem jeho camo Janoski.
 Tak jsem šla, říkám si jakoby dobrý, že jsem ho dlouho neviděla.
 Vedle něj seděla jeho nová holka. Spala jsem u ní doma.
 Najednou se mi v ruce objevila prázdná flaška od 42, zahlásila jsem nějaký jízlivý poznámky jejim směrem, flašku doplnila a utekla nahoru, zpátky do patra.
 Běžel za mnou, že co mi je, ať toho nechám.
 Začala jsem na ní nadávat nebo tak něco.
 ”To nemluvíš moc hezky o holce, co si mám brát.”
 V tenhle moment to začalo být tak nesnesitelný, že jsem celý sen změnila a měl si jí brát kvůli penězům, že jsou takhle domluvený.
 On si jí vezme a to mu zajistí nějaký natáčecí kontrakt nebo tak něco.
 Potom jsem se vzbudila.

 Nevim, jestli byl divnější sen, nebo že jsem se probudila s brekem?

 A proč se mi tohle sakra zdá, nestojim o takovéhle sny, nestojim o nic z toho.
 O nic.

codes by
pohroro